Kázání – 7.6.2009

Text: Mt 13,31-34 | Kazatel: Daniel Ženatý

Bůh dává věci do pohybu. Na tomto světě. Něco se děje. To co se děje, ta změna pod Boží taktovkou, tomu říkáme – království Boží.
Už jsme o tom dvě podobenství, obrazy měli:
proč tvá slova Pane nemají větší ohlas! (rozsévač)
jak to že je zlé mezi dobrem? Mělo tam být jen dobré! (koukol v pšenici)

Dnes o rozdílu mezi tím, jaké je to království na počátku, a jaké je na konci.

Na počátku malé – na konci velké
Na počátku snadno přehlédnutelné – na konci nepřehlédnutelné.
Na počátku bezbranné – vydáno na pospas – větru, slepicím, vrabcům – na konci už samo poskytuje útočiště!

1 K těmto protikladům počátku a konce:
Kristus zde na zemi. Zpočátku zdánlivě okrajová záležitost. Betlém, kříž.
A přece z ní vyroste nový svět, nový život.
Konec růstu – ustavené, zřízené Boží království, které nastane, až Kristus po druhé přijde na tuto zemi.

Má to své jasné koncové body. Kristův kříž a Kristův druhý příchod.
Pomůže nám uvěřit, přijmout za vlastní, že se nacházíme v procesu růstu mezi nepatrným začátkem a slavným koncem. Že to Boží království i dnes i teď roste.
Je nesmírně důležité tento fakt přijmout.

Jinak se totiž na sebe i na život dívá ten, kdo toto ví.
Ten ví o tom, že to zde ještě není hotovo.
Nemoc pak nebere jako trest, ale jako fakt, který patří k tomuto věku a těší se, že přijde doba, kdy nemoc ani pláč nebude.
Svůj nezdar nebere jako konec světa, ale jako jev, který je možné napravit.
Nemyslí si že ví všechno, je schopen se ptát.
Vidí druhého člověk jako toho, kdo může být dál
Dychtivěji přijme pomoc. Nemá dojem, já bych vlastně měl být hotový a nějaká pomoc je znamením, že nejsem. A že mně někdo pomáhá je projevem chyby. To je špatné myšlení.
Jsem v pohybu, to nejlepší teprve přijde, proto je jasné že má stále co přijímat mohu brát, není to moje chyba! Naopak!
To bylo k rozdílu – na počátku x velké na konci

2 Nezadržitelnost. To Království Boží roste. Jako semeno, jako těsto.
Co může bránit:
člověk – pýcha, lhostejnost, nevěra, závist
církev – přestane počítat s živým Bohem, děsí ji změna, vývoj, posun
společnost – nacismus, komunismus, dnes růst nesnášenlivosti
něco mimo nás – třeba smrt – tu Kristus porazil

nic z toho nezadrží zrno, těsto, aby rostlo.

3 Pokoj na závěr
Obraz košatého stromu, hnízdících ptáků. Pokoj. Bezpečí.
Celé to těžké mezidobí skončí, ten čas mezi malým počátkem a slavným koncem. Už už bychom do něj chtěli přeskočit. Už už bychom chtěli posunout ručičky Božích hodin. Nemusíme mít obavy, zda nastane nebo ne. Nastane. Pokoj, smíření, bez slz a závisti, bez trápení a bolestného umírání. Nastane!

4 obyčejná rostlina, obyčejné těsto
Obraz o Král Božím je malován obyčejnými věcmi.
Obyčejná bylina. Roste všude, ani to není strom, je to velká bylina. Ne cedr. Ne ušlechtilý strom. Skoro plevel, který se jí k párku a dává do okurek.
Těsto. V každé domácnosti někdo umí udělat těsto a pak z něho něco dobrého.
To Boží království se týká normálních lidí. Nás. Co si koupíme párek v rohlíku.

***
Na počátku malé – na konci velké
Na počátku snadno přehlédnutelné – na konci nepřehlédnutelné.
Na počátku bezbranné – na konci už samo poskytuje útočiště!

Nezadržitelnost
Pokoj na konci
obyčejná bylina, obyčejné těsto. Z toho a z nás dělá Bůh nový život.

Pane, posiluj nás Duchem svatým tak, aby se nám tvá informace o protikladu tvého království stávala potěšením a radostí. Amen

Tento příspěvek napsal/a Pavla Queisnerová dne 07.06.2009 v rubrice Kázání.