Kázání 25. 3. 2018

Zacharjáš 9,9

Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.

Matouš 21,1-11

1Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky 2a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ 4To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: 5‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ 6Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. 7Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. 8A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. 9Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ 10Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ 11Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“

Milé sestry, milí bratři, blíží se velikonoce a k Jeruzalému se valí masa lidí. Rozeznáváme jednotlivé postavy; jdou tu mladí, staří, muži, ženy. Někteří kráčejí tiše, jiní si mezi sebou polohlasně povídají. Skupinka vzadu zpívá. V početném davu nacházíme Ježíše se svými nejbližšími, s učedníky. A také mnoho těch, které shromáždil, kteří se za ním vydali, aby byli s ním, slyšeli jeho slova, popřípadě viděli nevídané. Ve vzduchu je cítit divné napětí. Lidé čekají, že se něco stane. V Jeruzalémě se něco stane a já chci být u toho!

Jeruzalém není jen hlavním městem země. Je místem, s nímž je zvláštním způsobem spojen osud Izraele. Co vlastně Ježíš ve svatém městě zamýšlí? Proč se tentokrát rozhodl pro tak nápadný příchod?

Mezi lidmi se už o tom začíná hovořit jako o hotové věci. Že nevíte, co mám na mysli? Tak poslouchejte. Ale nikomu ani muk, tohle se těm nahoře nebude líbit. Hlavně si dejte pozor, abyste se neprořekli před dětmi!

Zkrátka: Ježíš přece často mluvil o Božím království. Vzpomeňte si: S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl…, nebo: Království nebeské je jako hořčičné zrno, Království nebeské je jako kvas… Pořád dokola. Lidé dychtivě naslouchali, pochopitelně. Kdo z vás by nechtěl žít v systému, který je spravedlivý, kde se právo neohýbá, kde nevládnou prachy a známosti, kde mají lidé k sobě blíž, kde vládne radost a pokoj. Lidé jsou natěšeni. Plni očekávání. A s tímhle obcházel venkov.

Ale dnes se Ježíš chystá do Jeruzaléma. Do hlavního města. Rozumíte? Spojili jste si to? Vyhlásí Ježíš v Jeruzalémě Boží království? To zaslíbené království pokoje?

I učedníci si stále hrají s myšlenkou, že Boží království se v Jeruzalémě uskuteční. Ovšem Ježíš mluví jinak. Opakovaně, téměř bychom mohli říci systematicky, je připravuje na to, o co v Jeruzalémě půjde. Že ho čeká utrpení, odsouzení a smrt. Syn člověka bude vydán do rukou synů lidských. Tohle nechtějí slyšet. „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Jeho slova učedníky rozladí. Nejen kvůli tomu, co Ježíše čeká. Oni sami si svou budoucnost a spásu také představují jinak.

Proto si je bere stranou a znovu jim říká: Jdeme do Jeruzaléma, kde Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.

Ježíš ví, do čeho jde. Není naivní; ví, jak je některým lidem trnem v oku. Ví, na jaké protivníky narazí a co se od nich dá čekat. Reakce náboženských autorit je předvídatelná a tresty smrti řeší Pilát.

Ježíš sám sebe neutěšuje, že jeho úděl bude na poslední chvíli zvrácen. Neočekává zásah nebeské ochranky ani ozbrojené povstání svých příznivců. To, co se v nejbližších dnech odehraje v Jeruzalémě, nebude tragický omyl, nedopatření, ke kterému došlo shodou náhod. Svému utrpení, odsouzení a smrti přikládá hluboký smysl. Jde o Boží plán. To Bůh jedná. Bojuje za záchranu svého stvoření, našeho života i naší svobody. My malověrní, hádaví, sobečtí lidé stojíme Kristu za to, aby za nás trpěl!

Jeruzalém je již nadohled. Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko, rozdává instrukce Ježíš. Odvažte je a přiveďte ke mně. Počkej, Ježíši, ty sis vyhlédl osla? Takové nemožné zvíře, které máme spojené s nespolehlivostí a s chudobou? Zasloužíš si něco důstojnějšího. To chceš přijet do svatého města na vypůjčeném oslu?

Představovali jsme si, že využiješ této jedinečné chvíle. Příležitosti, kdy dav je natěšený, plný očekávání. Však víš, jaká je síla masy. Když se jim ukážeš jako respektuhodný král, když od tebe lidé uslyší, co slyšet chtějí, když je správně nasměruješ, půjdou, kam si budeš přát. Uděláš v hlavním městě dojem. Mohl bys toho tolik dokázat a ty sedláš osla!

Ale Ježíš už nic neříká. Nemusí. Obraz, který se lidem nabízí, obraz krále na oslu, je mnohem působivější a výmluvnější než tisíce slov. Tady nepřijíždí vojevůdce, který by chtěl mocensky zatočit s Římem. Nepřijíždí revolucionář, toužící bohatým brát a chudým dávat. Nepřijíždí zoufalec, který všechno prohrál a naposledy by se chtěl pokusit o působivé gesto. Nepřijíždí člověk odtržený od reality, jenž opovrhuje vším tělesným a vznáší se v nadzemských duchovních sférách.

Přijíždí skutečný král. Ovšem král jiný než panovníci, kteří se nám pokoušejí vládnout. Král, jenž svou moc nemusí opírat o sílu zkrvavených mečů, o šibenice a kriminály, o sejfy se zlatem, o diamantové doly a ropná pole. Přijíždí král svou podstatou.

Však mnozí pochopili. Tady k nim přichází král předpovězený prorokem Zacharjášem: jejich král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu. Slova Zacharjášova proroctví byla tehdy v běžném povědomí, jako u nás třeba filmová pohádka Pyšná princezna. A jako my se chytáme, uslyšíme-li hlášku: „Našli, rádcové moji?“, porozuměli ti, kdo uviděli Ježíše sedlajícího osla. Odsekávají zelené větvičky, ratolesti, sundávají si saka a kabáty a pokládají je do prachu cesty, aby z nich vytvořili pestrobarevný koberec. Dávají, co mají, aby svému králi vzdali čest: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

Tak je to správné, tak to má být, chválit a slavit svého Pána vším, co máme po ruce a k dispozici: svým oblečením, ratolestmi, písničkou, talentem, modlitbou, otevřeným srdcem – jistě bychom toho vymysleli mnohem víc. Hosanna na výsostech!

Kristus, tichý král, vjíždí do Jeruzaléma. Blíží se k cíli své cesty, jeho čas se krátí a naplňuje.  Mnozí ještě netuší, jak rychlý spád věci dostanou, jak hrůzný je scénář blízké budoucnosti jejich Mistra. Před námi se otevírá velikonoční týden a my máme příležitost znovu uslyšet, jak těžce a nesamozřejmě zápasil o náš život.

Kristus vjíždí na oslu do Jeruzaléma, zástup před ním i za ním volá Hosanna a celé město je vzhůru nohama. Občané se nervózně ptají jeden druhého: kdo to je? Kdo to přichází?! Pomodlíme se:

Svatý a mocný Bože, svobodně, ze své vůle jsi přijel do Jeruzaléma, abys v utrpení, v opuštěnosti prolil svou krev. Za nás a za mnohé. Abychom my mohli žít. Amen

Tento příspěvek napsal/a Tomino dne 29.03.2018 v rubrice Kázání.