Kázání – 25.12.2009

Text: Mt, 2,1-23 | Kazatel: Daniel Ženatý

Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

Narodil se Kristus Pán. Věříme v něj, že právě on je Spasitel světa.

A věříme jemu. Že nás nepodvede, a že nás domů k Bohu dobře dovede.

Ježíš se narodil a mudrci, mágové od východu už byli v Jeruzalémě a hledali ho.

Jsou to pohané. Jsou první o kterých čteme, že se přišli poklonit narozenému králi. A pak budou Josef s Marií a Ježíšem utíkat do Egypta. U pohanů najdou asyl.

Centrální příběh křesťanských dějin. A pohané v něm mají důležité místo.

Možná první varování. Kdo si s tím narozeným Ježíšem začne, ať si nesmyslí, že si ho koupí. Předplatí. Na Boží milost nemá nikdo výsadní právo. Je stále otevřena všem. Každý ji může nalézt, každý ji může minout.

Mudrci trefili čas, když se Ježíš narodil – hle, už jsou v Jeruzalémě. Místo trefili dobře, ale ne přesně. Asi o 7 km se minuli. Tak daleko je Betlém od Jeruzaléma.

Ptají se, a narozenému dítěti přidávají správný titul – král Židů. A jako důvod proč se trmácejí takovou dálku uvádějí – přišli se mu poklonit! To je důvod proč ho hledají. Přišli se mu poklonit! Dary nesou také, ale dary jen provázejí jejich touhu, poklonit se mu!

Jak to že se tak ptají pohané a ne tehdejší církev? Kde jsou církevní představitelé různých funkcí, a kněží a učitelé fakult? Kde jsou ti kdo Písmo četli a vykládali? A jsme i my dnes v podobném nebezpečí, že o Kristu kážeme a bádáme, ale život s ním je jinde? A my o tom nevíme? To je zneklidňující pomyšlení!

Ale buďme spravedliví, oni ti církevní lidé přece jen sehráli v příběhu důležitou roli. Mudrci od východu jsou v Jeruzalémě, hodně blízko, ale kde je to dítě nevědí. Herodes se doptává velekněží a zákoníků. A ti vysloví, že to je Betlém! Ti to vědí z Písem. A řekli to.

A mudrci šli, a možná moc nevěděli kudy vede z Jeruzaléma výpadovka na Betlém, a tak hvězda musela před nimi, a zastavila se nad místem, kde bylo to dítě. Byli to pohané, ale Bůh je vedl, aby nalezli Ježíše.

Král Herodes má z toho všeho strach. Je to krutý vládce. Zřejmě na stáří stižený stihomamem. Podobně jako mnozí vládcové před ním i po něm, nechal zabít mnoho lidé, o kterých si myslel, že by mohli být jeho nepřátelé. Ještě na své smrtelné posteli dal příkaz aby zavraždili jeho syna.

Teď se děje něco, z čeho má Herodes strach. A s ním celý Jeruzalém.

Mudrci mezitím dorazili z Jeruzaléma do Betléma. Když uviděli dítě, padli na zem a klaněli se mu. Pro ně to konkurent nebyl. Ježíš je víc než oni, proto se před ním klaněli a předali dary. Potom dostali pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi. A oni udělali poslední dobrý čin. Boha se sluší poslouchat více než lidi, i než šíleného diktátora Heroda. Už se nevraceli přes Jeruzalém, Heroda nechali být a šli domů.

A opět Pán Bůh musí jednat. Přikazuje Josefovi, aby se sebrali utekli do Egypta. A aby tam byli tak dlouho, dokud jim neřekne.

Josef poslechl a byl v Egyptě až do Herodovy smrti. Samé komplikace provázejí vstup Boha do světa.

Herodes pochopil, že si z něho mudrci udělali dobrý den. Rozlítil se. A dal vyvraždit všechny chlapce v Betlémě a celém okolí. Od novorozenců po dvouleté. Takto příšerně si chtěl pojistit, aby nebyl žádný král, který by ho mohl sesadit z trůnu.

Je to strašná představa. Nás děsí. Míra děsu který se nás zmocňuje je možná úměrná tomu, v jak klidné době vlastně žijeme. Znalci novozákonní doby se domnívají, že doba tehdy byla tak krutá, tak se lidé báli co Herodes rozhodne, že vraždění neviňátek zapadlo mezi další hrozné události. Jeden děs z mnoha. Už ani nejsou síly se nad tím pozastavovat. Strach už byl tak velký, že už jej snad ani nemohlo nic zvětšit.

Nebo se tu naplňuje co řekl Izaiáš. Ten proutek z pařezu. Vzejde. A Herodes tuší, že se tu něco rodí. A on a jemu podobní jsou u konce. A začne mýtit, bořit a porážet. Tak si on Herodes vyřizuje účty s Božím královským rodem. Zůstane jen pláč, naříkání mýtina. A stejně to neuhlídá. Stejně to z toho pařezu vyroste.

A Jeruzalém který se bojí s ním. Bojí se reakcí Heroda? Možná!

Anebo se nějakým tušením bojí toho co bude, když se Bůh stal člověkem? Co to přinese? Tuší v dálce velikonoce, nepokoj, potíže se sektáři co si říkají křesťané?

Emigrace Josefa, Marie a Ježíše skončila Herodovou smrtí. Opět anděl Páně dal ve snu pokyn, tentokrát k návratu. Anděl řekl, jdi do země izraelské, neboť umřeli ti, kdo ti ukládali o život. Ukládali, nejen Herodes.

Jenže v Judsku vládl po Herodovi Archelaos, to byl stejný prevít jako Herodes. A Josef se bál vrátit. A tak přišel další pokyn ve snu a Josef se obrátil na daleký venkov. Tam z hlavního města nebylo vidět. Nějaký zapadlý Nazaret na venkově.

V příběhu o narození Krista jsou spojeny dva důrazy.

Prvý – je to Boží dílo. Slavné. Ví o tom celý vesmír, hvězdy, vzdělanci jiných kultur, andělé nestačí dávat jeden pokyn za druhým. Jako do nebeské skládačky do sebe zapadá to, co říkali před staletími proroci. I Betlém je tu, místo o němž právě proroci snili.

Druhý důraz – je to spojeno se zemí. Chudí rodiče, emigrace, nejistota co bude, utrpení a velký pláč těch, kdo oplakávají své děti. Lidská poníženost. A Nazaret, místo kde se dějiny netvoří, místo kterým asi obyvatel hlavního města ani nepohrdal, protože o něm nevěděl.

Podobně se tyto dvě věci snoubí v Ježíšově životě. Nepopiratelná moc. Uzdravuje. Mnozí za ním jdou. Jedná, mluví, káže uzdravuje tak jak nikdo jiný. A zároveň nemá kde by hlavu složil. A mnozí z těch, pro které přišel se mu smějí a hledají, jak by ho zabili.

To je Kristus kterému věříme. Věříme v něj, že právě on je Spasitel světa. A věříme jemu. Že nás nepodvede, a že nás domů k Bohu dobře dovede.

Vzkříšený Pane, tvá je moc i sláva, tebe poslouchají hvězdy i moře. Ty víš co je bláto a špína a ponížení a hněv. Proto věříme, že máš tu moc zachránit i nás. Amen

Tento příspěvek napsal/a Daniel Ženatý dne 28.12.2009 v rubrice Kázání.