Kázání 21.3.2010, 5. postní

Text Žalm 43 | Kazatel: Daniel Ženatý

Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! 2 Tys přece moje záštita, Bože. Proč zanevřel jsi na mě, proč stále chodit mám zármutkem sklíčen v sevření nepřítele? 3 Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, 4 a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citeru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! 5 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Žalm se připisuje Davidovi. V které chvíli ho psal? Když po něm Saul házel kopí? Když ho zrazovaly vlastní děti? Když sám selhal, a ne jednou?

Zpočátku vášnivá prosba. Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým!

Třikrát vyzývá David Hospodina, aby zasáhl. Aby vstoupil do děje zde na zemi. Aby něco dělal! Bojuj za mne, suď se za mne, dej mi vyváznout.

Kolik lidí takhle v dějinách volalo. Jakoby všude kolem byla křivda, pravda neplatila, darebáci byli na koni. Jakoby nebyla síla která by jim vytrhla otěže z ruky. Bezmoc. Kam se člověk podívá zlo, lest, záludnost. Co s tím? To přece takhle nemůže zůstat? Zasáhni Bože. Dělej něco!

A ta vášnivá prosba na chvíli přejde v konejšivé uklidnění. Tys přece moje záštita, Bože. Jako když jsme zmatení a po chvíli přece jen zjišťujeme že věci jsou na svém místě a není důvod k panice. Je to v pořádku, Ty jsi přece moje záštita. Obrana. Pomoc. Jistota víry. Mohu se na to spolehnout. Dobře to dopadne.

A vzápětí jakoby se záchvat úzkostí vrátil. Otázka, copak jsi na mne zanevřel?

Rozumíme Davidovi. Občas to známe. Odmítnutí. Nikdo vás nebere vážně. Věci se vám nedaří. To co bylo samozřejmostí se nedaří. Jakoby se Boží milost schovala. Zmizela. Co se děje? Zanevřel jsi na mne Bože?

Jak těsně vedle sebe se nachází pevná víra – jsi moje záštita, a současně pochybnost. Zanevřel jsi na mne?

To také známe. Někdy je naše víra pevná. Zdá se že ji nic nekomplikuje. Urazilo by nás, kdyby o ní někdo pochyboval. A náhle, zničeho nic, možná př nějakém nezdaru nás přepadne pochybnost. Jak je to s tebou Bože, a jak se mnou. Zanevřel jsi na mne?

Dva učedníci doráželi na Ježíše, ať jim zajistí dobrá místa v jeho království. Tušili, že jsou to také místa na kříži? Místa plná bolesti? A ostatních deset se na ně hněvalo. Působili hněv a dovolávali se Boží protekce…A taky asi měli pocit, že jim Ježíš nerozumí.

A Petr o velikonocích. Durdil se, když mu Ježíš řekl že ho on Petr zapře. Já? Je to možné? Za pár hodin se to stalo…

Vášnivá prosba, Bože dělej s tím něco, pochybnost, mluvíš se mnou vůbec?

A pak jakoby David znovu nabral dech a půdu pod nohama a prosí – Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému

Ať Bůh sešle světlo. To je pomoc. Ať sešle světlo, které osvětlí to co stojí v cestě. Zlo, lež, křivdu. Aby byly jasně vidět. Tamhle a tohle. Odtud potud. Ať Bůh sešle světlo a přestane chaos. Ve tmě je zlo mocné, ve světle je zlo maličké. Světlo ochraňuje, tvoří bezpečí, provází spravedlivé, kteří nemusejí nic skrývat.

Sešlo světlo a – kraličtí mají pravdu svou, nový překlad má svou věrnost. V biblickém pojetí se pravda kryje s věrností. Pravda, to je Boží věrnost. Věrnost smlouvě, kterou s člověkem uzavřel. Boží světlo a Boží věrnost jsou účinnou pomocí proti lsti a lži a agresi

Jako když je člověk v hluboké jámě. A neví kudy ven. Zvedne hlavu a uvidí světlo a Boží pomoc. K tomu zvedá hlavu. Není to touha po obecných výšinách, po obecném duchovnu. Odtud by pomocná ruka z druhé strany nepřišla. A nás by z jámy nebo z hnoje nevytáhla. Je to touha po Bohu a jeho pomoci. On nás z toho vytáhne na světlo.

Až budeme v podobné situaci jako David, až se budeme vztekat na ostatní a pochybovat o sobě a něco Bohu vyčítat – vzpomeňme si na tento Žalm. Jako pomoc pro sebe -David prosí Boha o světlo a věrnost. To je cesta k nápravě. Ty ať mne vedou ke tvé svaté hoře. Tam přistoupím ke tvému oltáři. Budu zpívat a tobě vzdávat chválu, Bože, můj Bože.

Proč David mluví o svaté hoře, o Sionu, o oltáři? Asi proto, že věřil, že to je místo Boží přítomnosti.

Ale od doba Davida po současnost uplynulo mnoho let. A Bůh mezitím mnohokrát jednal. A měnil. A tvořil. A taky přišel na tuto zemi, v Ježíši z Nazareta. A od té doby nemusíme vzhlížet k jedné hoře. Smíme se shromažďovat jako jeho církev. Ve shromážděné církvi je život, světlo, to co nám dává naději zase žít každý den, který je před námi. To co nás tahá z jámy ven na světlo.

Však se na závěr písně David ptá – Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Jakoby říkal, no ano, můžeš být smutná, ale nemusíš! Můžeš se kroutit, bolet. To říká David. Takže pokud takhle naše duše vyvádí, nemusíme mít výčitky. Nejsme první ani poslední. Smíme jako on pozvednout hlavu a dojde nám, že to tak být nemusí. Že je Bůh s námi. Jako Vzkříšený a živý Pán církve.

**

Vášnivá prosba – Bože pomoz mi. Nevyznám se v tom v čem žiji Zlo, křivdy. Mám v tom zmatek.

A není kdo by slyšel a napravil to. Bože zasáhni, copak se na to můžeš dívat? Proč mlčiš?

A zase víra. Ale ty zasáhneš. Jsi přece má pomoc a můj štít.

A hned do víry vnikne pochybnost, jako protřelý zločinec. Sis na mne zasedl Bože? Čím jsem se provinil?

A opět naděje. Sešli světlo svou věrnost. Ty na to stačí nepořádek, který kolem sebe děláme.

A veď mne tam, kde zní tvé slovo. Kde se děje něco mezi nebem a zemí, kde je dle svého zaslíbení přítomen tvůj syn, Kristus Pán. On nás zachránil.

A ty duše moje, co ve mne kvílíš a všelijak se kroutíš, klid. Kroutit se můžeš, nemám žádný vypínač abych tě vypnul, ale nezničíš mne. A naději mi nesebereš. Čekej na Boha. On mě drží. I svého syna za mne vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Amen

Bože, dávej nám víru, že tvé světlo a tvá věrnost jsou účinnou pomocí proti lsti a lži a agresi. A nás vyzbrojuj tak, abychom tobě uměli sloužit a proti zlu a nesnášenlivosti bojovali. Amen

Tento příspěvek napsal/a Daniel Ženatý dne 24.03.2010 v rubrice Kázání.