Kázání – 20.9.2009

Text: 1 Královská 3, 5-9 | Kazatel: Daniel Ženatý

Dnes myslíme na vás, milí konfirmandi. Jak bude dál vypadat váš život, jak se v něm budete orientovat. Nebudu líčit úskalí tohoto světa, jejich dost. Asi v každé rodině nebo v blízkém okolí máme někoho, kdo rozjel věci v dobré víře že je ubrzdí, a neubrzdil. Nebo jsme je sami rozjeli a teď se těžce zvedáme, přejetí a zavalení, trochu zmrzačení a hledáme kudy kam.

Naše upřímná touha je, abyste svůj život dobře prožili. Abyste s pomocí Boží zvládli úskalí, kterých je bezpočet. Možná by nás napadlo odklízet vám ta úskalí z cesty. Ale to bychom nestihli a k ničemu by to nebylo. Spíše si přejeme, abyste byli vybaveni tak, abyste to zvládli.

Proto tolik mluvíme o víře. Víra dává pokoj. Uklidnění. To podstatné, aby byl život dobrý, učinil Bůh. To neleží ani na mých, ani na vašich bedrech. Neklidná touha zachraňovat tento svět je zbytečná. Proto si připomínáme tolik slova a činy jeho syna Ježíše. On nás vysvobodil z palčivé trýzně, z otázek, jsem dobrý nejsem dobrý, budu spasen nebudu spasen, má mě Bůh rád nemá mě rád, stačí jak žiju nebo bych měl žít jinak.
Pokoj. Nadechnutí. Bůh se postaral o to, abychom měli vše podstatné pro život.
Smíme se narovnat.

A v uklidnění, že takový je náš Bůh, smíme hledat jeho království. Co se tím myslí, hledat jeho království? Jak se to dělá, jak začít?
Třeba jak se do toho pustil Šalomoun. Obecně se říká, že chtěl aby mu Bůh dal moudrost. To ano, ale ona ta jeho moudrost byla zvláštní. On chtěl doslova slyšící srdce. Srdce, které slyší. A tak slyšel. Co mu lidé říkali. Co prožili. S čím se nevěděli rady. Čeho se báli., Před čím utíkali. Proč si hráli na siláky, když se jim klepala kolena. Co je vedlo k zlému slovu nebo činu. Koho měli rádi a on je neměl rád. Co zkazili a teď je to mrzí. Z čeho se radovali

Myslím, že to je jedna z mnoha možností, jak hledat Boží království zde na zemi. Naslouchat lidem. Je to někdy náročné, protože to někdy to trvá než se lidé vymáčknou, nebo se pořád opakují, nebo mluví potichu a kdo je trochu nahluchlý tak je neslyší. Však také můžeme prosit Boha, aby nám k tomu dával sílu. Naslouchat lidem. A z moci Boží se zde něco kolem nás začne dobrého dít.

K čemu je to slyšící srdce? Šalomoun to zdůvodní zvláštně. Jsem příliš mladý a neumím vycházet i vcházet. Co tím asi Šalomoun myslel? Možná tím myslel – od Boha jsem vyšel na tento svět, k Bohu zpět jednou vejdu. Co bylo před tím než jsem vyšel, nevím. Co bude potom až vejdu zpět, nevím. Ale věřím že něco ano. Podobně, jako když se vrátím po dlouhé cestě domů. A doma je něco, co jinde není a co mně chybělo. Vůně, věci, barvy, lidé – a mně je tam dobře. Tak se jednou Bože vrátím k tobě. Jednou vejdu zpět domů k Bohu.

Tak i my všichni i vy když jste mladí jako kdysi Šalomoun, potřebujeme dobrou výbavu pro ten čas, když jsem sem vyšli od Boha na tento svět a než se vrátíme domů k němu. Abychom to tady zvládli. Abychom to nepromarnili. Aby ten čas stál za to. A dobrou výbavou je slyšící, naslouchající srdce.
Pomůže rozlišovat mezi dobrem a zlem. Že se zlo umí tvářit jako dobro to už jste poznali. A že se kdekdo bude pokoušet získat vaše peníze, vás čas, váš hlas, vaše přátelství, vaši duši váš život, to taky tušíte. Slyšící srdce pomůže rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Smíme, my všichni, toužit po slyšícím srdci. Je to dobrá výbava i do světa závratné techniky, pestrých barev a vysokých rychlosti a výkonů.
A pokud bychom něco nestihli, neměli, nesehnali, neviděli, neprožili, aťsi. Co k životu potřebujeme nám Bůh přece dává. Amen

Tento příspěvek napsal/a Pavla Queisnerová dne 20.09.2009 v rubrice Kázání.