Kázání – 19.7.2009

Text: Gn 4,1-16 | Kazatel: Daniel Ženatý

Kain a Abel. A také třeba pan Smith a pan Brown, a paní x a paní y. A dva sousedé na ulici, a dvě zdravotní sestry na jednom oddělení. Kain a Abel žili a žijí po všechny časy a na všech místech.

Obětují Bohu. Země patří Hospodinu, oni jsou správci. Zemědělec a pastýř ovcí.
Oba se obracejí se k Bohu. A Bůh svrchovaně, svobodně přijímá oběť jednoho z nich. Abela. Přijímá oběť jednoho z té dvojice. Oběť pana Smithe přijímá a nepřijímá pana Browna. Paní x ano, paní y ne.

Nevíme proč se tak Bůh rozhodl. Bůh je svrchovaný. Nestvořený. Nic nemusí. Není nám ničím povinen. Nic nemusí zdůvodňovat.
Tušíme, že Bůh má nějakou slabost na pastýře. Ti se mu líbí. On sám své jednání nechává rozpoznat jako jednání pastýře. Možná proto, že pastýři za svou dřinu žádnou velkou odměnu nečekají.

Bůh shlédl na oběť jednoho a na oběť druhého neshlédl. To se děje. To se dít bude. Tak to je.

Jeden je přijat, druhý – druhý co? Je zavržen? Ale právě že není. Nikde není psáno, že to je poslední šance. Je mu ukřivděno? Není, křivda se děje tam, kde je upřeno to, nač mám nárok. Změní se život nevyslyšeného k horšímu? Bude mu něco odňato? Nebude. Boží milost je tady, stále provází, možná zítra mne zahalí. Možná za měsíc. Však Abel znamená ranní mlha, pára. Bůh je věčný, možná mne ta milost zahalí jako pára, zítra, nebo na konci života.

Ten druhý, ten na kterého Bůh neshlédl mohl vyjeknout radostí – Abele, bratře, na tebe Bůh shlédl! To je dobře! Chci být v tvé blízkosti, něco se u tebe děje. Třeba také na mne shlédne. Ten druhý – soused, sestra, sourozenec se může radovat z dobra v jeho blízkosti. Děje se to, existuje to! Mám šanci, zítra je taky den, možná na sobě musím něco změnit, hned se do toho dám.

Ale je zde i ta druh možnost.
Kain vzplanul velikým hněvem. Zesinal. Opadla tvář jeho. Tvář spadne jako když kosa podsekne kopřivu. Moment, kdy se přeruší kontakt. S okolím, s Bohem. Lidé se uzavřou. Už věří jen sobě.

Ale ještě tu je Bůh! Ještě jedná! Není lhostejný. Neříká – dobře ti tak. Spěchá pomoci – proč jsi tak vzplanul? Kaine? Člověče? Ty druhý? Proč jsi opadl? Bůh spěchá uraženému na pomoc! Hrozí totiž, že se život pokroutí sám do sebe a bude zakřivený a nedobrý. A to Bůh nechce. A tak slibuje – což nepřijmu i tebe? Ale je tam podmínka – budeš-li konat dobro?

Uražený člověk a ochotný a laskavý Bůh. Ještě je čas, změna je možná, vzpamatuj se, nic zlého se ti neděje, vše máš ve své moci, já jsem tady a chci ti přát dobré!

A pak je tam upozornění. Od Boha. On je moudrý, on je nad tím, on vidí život celý, jeho začátek i jeho konec. Takových dvojic jako Kain a Abel už viděl, a vidí, na celé zemi – támhle, támhle – víš, já ti říkám, dej si pozor. Budeš-li takto uzavřeně pokračovat, hřích se uvelebí ve tvých dveřích a bude po tobě dychtit, ty však máš nad ním vládnout. Pokud přerušíš kontakt se mnou, s Bohem, s lidmi a všechno vezmeš sám do svých rukou, skončíš ve slepé uličce. Bez života.

A hřích se uvelebí se ve tvých dveřích. Jistě, můžeš vejít do svého domu a zavřít dveře, třeba zamknout, a neopustit ho dál. Ale hřích bude blízko. Důvěrně blízko. A budeš na něj myslet. Budeš se ho trochu bát. Bude tě zneklidňovat a zároveň lákat. Pokaždé když půjdeš dovnitř nebo ven ho budeš muset překročit. Někdy ho budeš nenávidět, jinde tě bude přitahovat. Možná tě lehce potřísní na nohách, na botách, nic se sice nestane, ale… Sebere ti kus života, energie, jako parazit ti bude odčerpávat radost.
Nevydávej se cestou uražené ješitnosti. Je to slepá ulička, život v ní není. Ještě je čas. Vzpamatuj se.
Určitě se někdy stane zázrak a člověk si dá říct. Uslyší hlas Boží. Pochopí. Do tváře se mu vrátí barva a úsměv. Nadechne se. Uvidí, co je kolem dobrých věcí a jak dobře to Bůh stvořil. To se děje!

Příběh v Gn však sleduje další možnost. Jak to dopadá, když si člověk říct nedá. Když se nechá ovládnout hněvem a sinalostí.

I promluvil Kain ke svému bratru Abelovi. Pan Smith ze sebe ještě vydal hlas a oslovil pana Browna. Paní x ze sinalou tváří ze sebe souká slova vůči paní y. Zhrzená kolegyně ještě osloví tu kolegyni, které se daří a pacienti ji mají rádi. Co říkají – to v příběhu není. Asi to není podstatné.

A pak, když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Abelovi a zabil jej.

Nespokojenost s tím co Bůh dává, neochota něco čekat, neochota přát druhému úspěch – to vše zabíjí život. Abych já mohl žít, musím se druhého zbavit. To je opak toho, co tvoří Bůh. To jde proti proudu Boží milosti.

Ale zase je šance. Zase jedná milostivý Bůh. Zase se obrací na všechny, kdo šlápli vedle, kdo selhali, kdo dali průchod vzteku, na všechny, kteří podlehli mámení hříchu uvelebeného ve veřejích. Ještě k nim volá. Ptá se – kde je tvůj bratr Abel? Ještě je šance. Ještě možnost pokání. Pláče. Zděšení nad sebou samým. Ještě možnost přiznat co se stalo.

Snad se stává, že někdo využije tuto šanci a zhrozí se toho, co udělal. A vyzná Bohu všechno a prosí o odpuštění.

Ale někdo tak neudělá. A tak Kain, Smith, paní x, reagují podrážděně. Copak jsem strážcem svého bratra? Naježená, ukřivděná agresivita. Vyceněné zuby. Pokus aby to znělo slušně. Copak jsem? To se ptáš ty, který dáváš milost komu chceš? Ty ho miluješ, dáváš mu přednost, starej se o něj sám.
Vzteká se, ale marně. Není přece v prostoru, který by patřil jemu. Je zde jiný pán, jiný vládce, Stvořitel a ten ví, že jím stvořená země je nasáklá krví. Cosi je v nepořádku a volá to k Bohu v hrůze z té změny. Země je k životu a neumí pít krev.

Kain je proklet a je vyvržen ze země. Bude na zemi štvancem. Bůh nedovolí aby jeho dobré stvoření podlehlo infekci závisti a zloby.

Kain je slaboch. Na závěr si sype popel na hlavu, ale jaksi nepravdivě. Dělá ze sebe většího chudáka, než ve skutečnosti je. Lamentuje: Teď každý, kdo mě najde, mne, psance bez domova, bude mne moci zabít.
Sebelítost ho žere za živa. Jaký chudák. Každý mne může zabít.
A zase jiný, nečekaný, Bůh. Poznamenal Kaina znamením, aby nikdo, kdo ho najde jej nezabil. Chrání ho. A možná není jasné, co je větší trest. Zda být zabit trochu jako mučedník a mít tu trapnost kterou jsem zkazil za sebou, nebo si to pod Boží ochranou odsedět až do konce.

Ale většinou se to vykládá přejně. I zločinec patří Bohu a ne lidské pomstychtivosti. Boží ochrana jako znamení života, jako záblesk Kristova kříže.

Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nodu, východně od Edenu. Nevedlo se mu dobře. Dožil svůj život v jakési slepé uličce.
***
Evangelium je dobrá zpráva o tom, že hřích ve dveřích je překonán. Krví Beránkovou pomazané veřeje byly cejchem svobody, vytržení z moci zla. A dobrý pastýř přišel, a zachránil nás.
Všechny. Proto se smíme radovat, když člověk který žije vedle nás je zavalen Boží milostí. A smíme se těšit, až i s námi se ten zázrak stane. Nečeká Bůh, až se v nás něco pohne, změní? Amen

Tento příspěvek napsal/a Lenka Svobodová dne 19.07.2009 v rubrice Kázání.