Kázání – 13.12.2009

vp a kravataText: 2. Korintským 9,8-9 | Kazatel: Daniel Ženatý

Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: ‚Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.‘
Třetí kázání na svatou večeři Páně. Opakování: Vzkříšený Kristus je hostitel, dává své dary. Dary přijímáme díky oběti Ježíše. Ne že bychom se my obětovali a přistupovali, když už tedy musíme. Tři časové roviny se protínají při VP – Minulost – událost s Bohem od stvoření po dnes, i Ježíšova večeře o velikonocích v Getsemane. Přítomnost – v tomto čase na tomto místě je on vzkříšený s námi. Budoucnost – už z dálky slyšíme ruch přicházejícího Božího království. To je naděje, která nás napřímí, i když je nám zle. Kdo smí přistupovat? Každý, kdo věří, že u stolu Kristova dojde milosti. Jak často? Z Boží strany bez omezení.
Dnes důraz na to, že večeře Páně přesahuje do všedního života. Působí ven od stolu Páně.

Může v tom pomoci spis, který napsal církevní otec Justin. V roce 150 napsal obranu Křesťanství, adresovanou císaři. Císaři sděluje, že se křesťané scházejí ze všech míst v den pojmenovaný po slunci, na jedno místo. Čtou listy apoštolů, modlí se a pak je přinesen chléb a víno a voda a předsedající pronese modlitby. Lid je stvrdí slovem Amen. Nyní je z darů, nad kterými byly vzdávány díky, každému rozdělováno a všichni přijímají.
Zámožní pak a ti, kdo jsou dobrovolně ochotni, přispívají dary podle své úvahy, kolik kdo chce. To co se vybere, skládáme u předsedajícího. Ten z toho pomáhá sirotkům a vdovám a těm kdo jsou v nouzi pro nemoc či z jiné příčiny, a vězňům a cizincům, kteří jsou u nás na přechodném pobytu. Zvláštní spojení, viďte, VP a sbírka.
Sbírka tak získává jinou pozici. Už to není jakýsi příspěvek na nutný provoz sboru. Už vůbec to není dobrovolné vstupné. Je to výraz víry – Bůh mně dal. U svaté VP jsem přijal, mám dost, stačí mi k životu a dávám těm, kdo dost nemají. Není to jen, že je nám spolu dobře. Ano, je, buďme za to vděční. A zároveň to znamená, že myslíme na ty, kterým dobře není, nebo myslíme nebo na potřeby sboru, aby se pak mohla dít práce, která směruje ven do světa.

Pavel to v těchto kapitolách vyjádří hutně – Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. 2 Kor 8,9

Tedy – zbohatli jsme jeho chudobou, proto můžeme dávat dál.
A praktická věc a otázka před námi. Zdali tak důležitou věc, jako je odpověď nebo důsledek VP, svěříme košíčku u dveří. Asi jste byli ve sborech, kde šel košíček po lavicích během písně. Je to asi důstojnější projev toho, že sbírka je součástí dění u VP nebo součástí toho, co se zvěstuje z kazatelny.

Děti. Před časem proběhla diskuse, zda mohou děti přistupovat ke sv VP. Jednalo a hovořilo se o tom, hodně se popsalo v církevním tisku. Zjednodušeně se dá říci – z Boží strany nejsou proti přijímání dětí známa žádná omezení.
Jaké jsou nejčastější námitky proti, a jak se na ně nejčastěji odpovídá?

Děti nemohou pít víno. Avšak lékaři potvrdí že doušek vína neublíží. A navíc, dá se to ošetřit, že z jedné strany stolu Páně vždy půjde kalich, v němž bude vinná šťáva. To je ostatně dobré zavést i pro ty, kdo měli a mají problémy s alkoholem. Chtějí li vytrvat ve svém boji, nesmějí se alkoholu napít. A aby nebylo patrné kdo to je – zleva jde kalich se šťávou a kdo nesmí alkohol ať jde spolu s ostatními zleva. Podobně i děti.

Děti nevědí oč jde – no kdybych užil srovnání, tak VP je vysoká např. jako 10 poschoďový panelák. Dospělý toho o VP ví asi tolik, kolik měří 50 cm. A dítě možná jako deset centimetrů. Pokud se týče porozumění VP, je to tajemství a oběma k úplnému pochopení oč jde hodně chybí. VP je hostina, na intelektu člověka nezávislá.
Problémem je opět jak prakticky. Někteří rodiče jsou rádi a dítě k VP přivedou, jiní jsou cudnější a nepřivedou. To vnese rozdíly mezi děti.
Také otázka konfirmace – zmizel by prvek těšení, očekávání. Ten by se setřel. Je to škoda? Není?
Také máme řády své církve, Řád sborového života naší cve říká:

Večeři Páně mohou přijímat také pokřtěné dětí, které samy a nebo prostřednictvím rodičů vyjádří svou víru a touhu po obecenství Kristova stolu. Pokud VP nepřijímají, mohou se zúčastnit obecenství Kristova stolu a přijmout požehnání. Staršovstvo seznámí členy sboru s konkrétním postupem, podle kterého mohou být děti účastny vysluhování VP.

Kdo smí vysluhovat? Ta otázka není úplně přesná. Naše řády hovoří o tom, kdo večeři Páně předsedá. Kdo nese odpovědnost za řádné vysluhování. Cituji – Ten, kdo slavení bohoslužeb předsedá, dbá na to, aby se bohoslužba děla řádně podle Kristových ustanovení, a nese za to odpovědnost. Bohoslužbám, při nichž jsou vysluhovány svátosti, předsedá kazatel sboru nebo se souhlasem staršovstva jiný ordinovaný kazatel.

Jde o to, kdo nese odpovědnost za řádné vysluhování. Kazatel sboru nebo jiný ordinovaný kazatel. Vysluhovat, tedy prakticky dávat chléb a víno, může jiný člen sboru. Ordinovaný dbá, aby se to dělo řádně. Kdybych si pochroumal obě ruce, nebo zlomil nohu, mohl bych sedět v lavici a odpovídat za řádný chod. Hovořit od stolu Páně, říkat slova ustanovení, podávat chléb mohou členové sboru. Dobrým pravidlem bývá, že ti kdo slouží při VP mají důvěru sboru.

A ještě jedna věc. Pozdravení pokoje. Už v liturgii zmiňovaného Justina kolem roku 150 pozdravení pokoje nacházíme. Není to tedy nic nového. Je to velmi starý prvek, my se k němu v posledních letech vracíme.
Následuje po modlitbě Páně. Odpusť nám, jako i my odpouštíme našim viníkům. Vzápětí po modlitbě to jdeme potvrdit. Viditelně. Nejen v mysli, nejen v srdci, ale pohybem. Jdu.
Jednak mohu vyjádřit to čemu věřím, že přeji pokoj Boží svému bratrovi, sestře.
Jednak je to výraz, že jeden jako druhý jsme odkázání na Boží milost, a bez ní jsme nic. Jeden jako druhý. Otec i syn, učitel i žák, stařec i dítě které neumí mluvit. Proto je důležité to pokoj tobě. Pokoj vám tu událost promění v událost všední, jakých potkáváme desítky.
Jednak tedy přát pokoj třeba neznámému, neznáme se ale jsme spolu. Společenství sboru ani VP si nevybírám. Pozor abychom si netřásli jen s blízkými a milými.
A zároveň je to reálná možnost smíření. S kým jsem v napětí. Komu jsem ublížil S kým si přestávám rozumět a mrzí mě to. Proto v praxi klidně můžeme dát pozdravení pokoje o 2 minuty větší čas, přejít kostel, najít, natáhnout se i ruku…
Na závěr několik praktických věcí: Pokud byste někdy kupovali víno k VP, kupte dobré a drahé. Žádnou lacinou břečku.
Při přijímání chleba je dobré otevřít dlaň. Je to znak přijímání, dostávám a ne beru. A technicky je to pro vysluhujícího příjemnější chléb do dlaně položit, než jej dávat do prstů.
Podívejte se vysluhujícímu do očí, když se usmějete je to milé. I on či ona by měl zvednout zrak a tím naznačit, že o sobě víme.
U stolu Páně se chovejme slavnostně, důstojně a zároveň uvolněně. Není možné popsat do řádů a nařízení všechny možnosti, k nimž během vysluhování dojde. V klidu, jak velí rozum a cit jednat.
A když je nás méně v posledním kole, trochu se rozestoupit a ukročit a kruh spojit. Ne že by musel být spojen, ale protože chceme být jeden s druhým ten druhý mi za to stojí udělat úkrok, abych mu byl blízko.
Zde je přiměřená role presbyterů. Vždyť jejich prvý úkol a důvod proč byli v prvé církvi zvoleni byl, aby sloužili při stolech. Dnes to může znamenat klidně pokynout, pomoci, beze spěchu s úsměvem řešit, co je řešit třeba. Neexistuje žádný vzor jak kdo musí stát, každá chvíle je originální.
Tři kázání o VP. Smíme se těšit na pozvání, smíme je přijmout a to nač se připravujeme pak plnými doušky, radostně a vděčně žít.

Duchu svatý, prosíme proměňuj nás tak, abychom pozvání k Bohu přijali bez podmínek a vděčně. S vírou, že pro Kristovy zásluhy jsou mi odpuštěny mé hříchy a u stolu Páně skutečně dojdu milosti. Já i ti vedle mne. Amen

Tento příspěvek napsal/a Pavla Queisnerová dne 14.12.2009 v rubrice Kázání.