Katyně

katynNěkteré události přesahují naše myšlení. Nelze je uchopit. Nelze je jednou provždy vysvětlit. Jejich nedokončenost nás přitahuje jako magnet. Jak obrovský potenciál v sobě tyto události skrývají! Nespočet životů. Příběhů. Touhy po spokojeném životě. Plánů, jak si zařídím to či ono, jak si vymalujeme kuchyň a jak koupelnu. Životy které se nežily. Co se mohlo rozvíjet a nerozvíjelo se. Gulag, Osvětim, Lidice, Jáchymov. Židi pryč, Češi z pohraničí pryč a pak Němci ze Sudet pryč. Vše ve jménu toho, aby se nám lépe žilo.

A teď Katyně. Přes Polsko, celé Bělorusko, na kraji Ruska. Katyně se přidává k událostem, které nám nedají pokoj. K těm, o kterých se mluví a bude mluvit i po staletích.

Jakoby se ozvala rána. Zrezavělá kramle pevně spojila dvě události. Čas nehraje roli, sedmdesát let sem, sedmdesát let tam. Dvacet tisíc nevinných mrtvých se po sedmdesáti letech spojí s těmi, kdo na ně myslí. S těmi kdo za sebe, a zástupně i za nás ostatní, chtěli konečně řádně a nahlas připomenout pravdu.

Smutek polského národa se nás týká. Žijeme ve společném prostoru. Dýcháme stejný vzduch. Přelévaly se přes nás stejné ideologie. Katyně strhla strup, který už už zakrýval to, co bychom raději neviděli. Jáchymov, Češi z pohraničí pryč a pak Němci ze Sudet pryč. Ještě nás to čeká. Asi před tím neutečeme. Pravda nás osvobodí.

Daniel Ženatý, farář

Tento příspěvek napsal/a Pavla Queisnerová dne 17.04.2010 v rubrice Kázání.